Oni tvrdí že my s nimi, ale to je ve výsledku jedno. Důležité je že na nás počkají na jezech a slabším pomohou bezpečně sjet, případně přenést. Tak že, naše putování začalo tradičně v pátek odpoledne. Místo srazu kemp Dolany, řeka Berounka. Tady asi není nic moc co vyprávět, stany, příprava jídla. Ale vlastně jo, večer ještě proběhl kurz vodákem snadno a rychle. Vedoucí říkal že pro procvičení našich schopností. Oblékli jsme si vesty, pádla, lodě a už jsme píchali vodu na řece. Dopadlo to dobře, nikdo se neutopil. Ráno byla zima. Jako že některým opravdu velká. Ale my, kteří jsme letos pokořili RESET, kde byl ráno led na stanech, my jsme to zvládli dobře. Rozcvičkou bylo balení, snídaně, odjezd (čti: vyplutí? odplutí?). Řeka Berounka má jednu vlastnost a to tu že teče, ale jen občas. Potom se dá pádlovat nebo soulodit. A to soulodění bylo občas peklo, při něm jsme se dozvěděli že jako by jsme na vodě a jako by se zároveň enviromentálně vzděláváme na téma voda. No a pak to začalo, voda tuto, voda tamto.. a pořád houšť a houšť… V podstatě jsme zjistili že doma před odjezdem spláchneme záchod a tedˇ v tom tady plujeme… Brrr, budu se muset doma zeptat jestli sypeme aktivní bakterie do naší čističky. A tak utekl den první. Den druhý utekl stejně jako den první, jen s tím rozdílem že jsme vyráželi z tábořiště Kobylka, našim cílem bylo doplout k Mlokovi, tam pro nás byla konečná. Když to vezmeme celkově tak akce voda byla super, jedna loď se tedy nakonec potopila, tak že byl i adrenalin i záchrana tonoucích, ale jinak se nikomu nic nestalo. Dozvěděli jsme se dost nových věcí o vodě, procvičili své tábornické a kulinářské schopnosti.

Prostě idylka, co víc si přát… (Nebudeme tvrdit že nám v kempech nechybělo kvalitní pokrytí wifi, i teplou vodu by jsme za to vyměnili)