Sraz jsme měli v sobotu na vlakovém nádraží v Rokycanech a čekala nás cesta vlakem s jedním přestupem. V Milíně ještě necelé 2 km pěšky, než jsme došli ke klubovně. Jako první bylo potřeba děti seznámit s novým prostředím a domluvit si pravidla, která se budou během pobytu dodržovat. Jelikož jsme přijeli pozdě odpoledne, tak nebyl v plánu žádný náročný program. Mezitím co vedoucí připravovali, tak se dětme věnovali naše instruktorky Káťa a Lucka. Po večeři a večerní hygieně už byl čas se uložit ke spánku a pustit si pohádku na projektoru. Nedělní ráno bylo celkem rušné, bylo potřeba připravit snídani a svačiny na výlet. Děti si nachystaly batohy a mohlo se vyrazit. Naším cílem byla Svatá hora v Příbrami. Cesta byla dlouhá asi 12 km, vyšlo dost větrné počasí, ale naštěstí nevyšla původní předpověď, kdy mělo i pršet. Déšť se nám vyhnul a nebylo potřeba zkoušet funkčnost pláštěnek. Na Svatou horu jsme museli vystoupat po 343 schodech, než jsme konečně došli na místo cíle. Po prohlídce šly děti utrácet kapesné do příbramských podniků jako je cukrárna a kebab. Zpět do Milína jsme se přesunuli vlakem. Podvečer jsme strávili hraním her a po večeři slíbená pohádka na dobrou noc. Pondělní ráno bylo hektické. Příprava snídaně a svačin na cestu. Na tento den jsme měli domluvený TEPfactor v Chotilsku, kde jsme měli rezervované tři hodiny neskutečné zábavy. Jedná se o týmovou hru inspirovanou pevností Boyard. Prostor vypadal jako pirátská jeskyně, kde na nás v různých místnostech čekalo 25 úkolů. Rozdělili jsme se na pět týmů a vyrazili do hry. Prověřili jsme naši zručnost, sílu, potrápili jsme mozkové závity. Zjistili jsme, že tři hodiny je moc krátká doba na to, abychom stihli splnit všechny úkoly, rozluštit indicie a zkusit získat poklad…ale to nám nevadilo, i tak jsem zažili skvělé dobrodružství plné týmového ducha, zábavy a smíchu. Jelikož nám dost vyhládlo, tak jsme po odchodu našli pěkné místno na rozdělání ohně a opekli jsme si špekáčky. Den nám utekl neskutečně rychle a se stmíváním jsme se dostali zpět na bydlení. A abychom ty mozkové závity ještě trochu prověřili, tak jsme dětem dali šifrovací hry. Nejmenší luštili šifru s netopýry, starší dostali čarodějnickou detektivku a ti nejstarší museli vyluštit šifru šíleného vědce, aby získali deaktivační kód a zabránili tak katastrofě v podobě zničení planety. V úterý nám tato výprava skončila. Po snídani jsme začali balit všechny věci, uklízet a pak už jen cesta domů vlakem. Na nádraží už čekali natěšení rodičové.

Byla to opět skvělá výprava, užili jsme si mnoho legrace a byl to hezký čas strávený s partou kamarádů.