Přijedou do Jablunkova a dojdou k nejvýchodnějšímu kameni v České republice. Odtud se budou vracet pěšky domů. Čeká je neuvěřitelných 650 km. Jejich batohy váží 17 a 14 kg. V neděli 8.6. večer dojeli a došli na sjednané místo … jejich první info: “Včera jsme vyjeli v 10 ráno, jeli jsme vlakem i autobusem a v deset večer jsme dorazili na místo přespání. Většinu cesty jsme strávili ve vlaku na stojáka , ale výhledy, co nás teď obklopují, za to rozhodně stály. První krok naší cesty za námi – dobrodružství teprve začíná! ”  Kdo sledujete naše jitřenkovské pionýry z Město Kdyně a jejich dobrodružství, tak posílají fotky ze svého prvního šlapacího dne. ” Den začal stylově – vstali jsme brzy a dali si ranní 3km „procházku“ na nejvýchodnější bod ČR Odtamtud jsme vyrazili přes Mosty u Jablunkova až na Muřinkový vrch, kde dneska přespíme. Cestou jsme si rozhodně neodpočinuli – kopce nás vůbec nešetřily, ale co čekat od CHKO Beskydy Celkem dneska cca 23 km a nohy už to cítí… Ale ty výhledy a příroda za to fakt stojí ”

Den 2. úterý 10.6. 2025 – Kluci z Jitřenky mají kolem sebe krásnou přírodu. „Opustili jsme Beskydy. Ráno nás probudila rosa a mráz, v nohách chlad, ale v hlavě odhodlání. Přešli jsme pohoří, přehoupli se přes česko-slovenskou hranici – krok za krokem, přesně po linii mapy. Uprostřed hor jsme narazili na nečekané občerstvení a oslavili přežití prvního pořádného úseku. Ale netušili jsme, co přijde dál: sestup o 600 výškových metrů, nekonečná cesta dolů až k vodní nádrži Šance. Den jsme zakončili pod Lysou horou, kde jsme v Ostravici doplnili zásoby a zakotvili na louce. Beskydy nás prověřily, ale zůstaly za námi.

Den 3. – 11.6. Jitřenka na cestách
Honí se mi hlavou, že já už bych byla asi mrtvá 43 km za včerejší den ! Jste borci, jitřenkovští kluci
ze Kdyně ��
Z louky až na Svinec Naše pouť začala pod Frýdlantem, kde jsme se po horské výpravě vyspali jak
bohové. S čerstvou rosou na botách jsme vyrazili vstříc dalším kilometrům a dorazili až k
majestátnímu hradu Štramberk . Tam jsme ochutnali místní piva, něco zakousli a dali řeč s
pohostinnými nalejvači, co měli víc historek než piv na čepu . Na noc jsme zakotvili na horském
penzionu Svinec nad Novým Jičínem, s výhledem na vlnící se moravská pole, lesy a pahorky. Slunce
nás pohladilo až příliš – takže zdravíme i s jemným červánkem v ksichtě Dnes jsme ušli 43km.

Den 5. – Kluci z Jitřenky už jsou u Olomouce
"Ráno jsme vyrazili z úbočí dálnic a pokračovali po cyklostezkách, které nás vedly přes města, pole,
roviny i doliny. V Přáslavicích-Kocourově nám někdo bezdůvodně ukázal prostředníček — jestli si ten
prst právě vytáhl z řitě, nebo nás chtěl urazit, už bylo jedno. Mířili jsme dál.
V dálce se konečně objevila Olomouc – město velké, slavné a nedosažitelné… aspoň tak to vypadalo.
Překonali jsme řeku Moravu, prošli okolo orloje, náměstím a tam nás překvapil místní průvodce s
kloboukem – Jeník si myslel, že chce drobné, ale on jen chtěl ukázat krásy města. Dovedl nás až k
hospodě, kde jsme ochutnali olomoucké tvarůžky a zjistili, že Morava to ráda ostré.
A když jsme si mysleli, že máme den za sebou, přišlo to největší překvapení – až ZA Olomoucí.
Potkali jsme paní, která se nás zeptala, kdo jsme a kam jdeme. Dali jsme jí pracovní jméno
Ořezávátko. Pozvala nás k sobě na zahradu, nabídla místo k přespání, čalamádu, becherovku a další
lektvary moravské duše. Nechybělo ani teplo, humor a laskavost, jakou bys od cizího člověka nečekal.
Dala nám zázemí, pohostinnost a mateřskou energii, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat.
Jsme nasyceni, vysmátí a vděční. Tohle je Morava – i když někde mává fakáč, o pár kilometrů dál tě
někdo pohostí jako rodinu.
44km na námi"

Den 6. – sobota 14.6. – Pionýři z Jitřenka jsou na cestě šestý den
"Den 6: Les smrti, omelety, ořezávátka a létající klíšťata. Dneska jsme ušli 44km
Ráno začalo královsky. Snídaně na vařiči (pomalejší než Tadeáš po pivu) a legendární omeleta z 10
vajec nás zasytila na celý den. Rozloučili jsme se s naší hostitelkou, ale ta nás ještě překvapila
nabídkou prohlídky sbírky ořezávátek. Nechtěli jsme, ale stejně jsme koukali – ta paní má
ořezávátka ze všech kontinentů kromě Antarktidy. Respekt.
Pak jsme vyrazili do pekla. Les u Čůráku (ano, to je fakt) je snad nejhorší les v republice. Zarostlý jak
jeskynní muž, smrdutější než kakost a nebezpečnější než amazonská džungle. Kdyby ho někdo
vyměnil za hořící pneumatiky, byla by to ekologická výhra.
Po výstupu strmějším než Kilimandžáro jsme přežili a došli až do Kunštátu, kde jsme se zabodli u pana
Balíka na louce (vlastně v lese, ale to už je detail). Komáři tu mají hlad jako psi a klíšťata prošla
evolucí – mají křídla a najdou tě i ve spacáku.
Ale my se nevzdáme. My si dáme pivo. Až se klíště nacucne, zhyne bídnou smrtí – naše krev je totiž
pod vlivem."

Jejich příběh každý den na fb stránkách Pionýrské skupina Jitřenka Kdyně.