Praha je prostě Praha. A „copa že sme to viděli“ a „depa sme byli“? V pátek to byla návštěva ZOO, kterou jsme díky mobilu odevzdanému k recyklaci měli skoro zadarmo. Bylo to hezké a zase jiné, než v létě. Věřili byste tomu, že se po sněhu procházeli sloni a plameňáci a lední medvěd si chrněl v teple? Večerní procházka Pražským hradem nesmí chybět. Sobota přinesla návštěvu Strahovského kláštera. Tak doufám, že alespoň knihovna děti zaujala a odnáší si její obraz v hlavě. Nejvíce si to asi užili v Muzeu smyslů. Policejní muzeum a koncert Děti dětem jsou stálicemi v programu. Amaterští muzikanti byli skvělý. Spirituál kvartet byl…prostě byl. Škoda že nedal své nejznámější songy . Mohl tak zaplněný sál zpívat náramně nahlas a s chutí Kocábku náram, náram nouuuu. Neděle patřila nově otevřenému Muzeu města Prahy a cestě domů vláčkem. Bylo tam toho ještě trochu víc – Praha magická, společné kino, mekáč a třeba to, že nás za pobyt 3x kontrolovali revizoři. Ale bylo to v „oukeji“( jako že OK a poho). Na ledovku už jezdíme  léta. Zpočátku jsme vždycky večer ve třídě kecali, hráli hry. Škoda, že se teď, po návratu, každý zabořil do svého mobilního světa. Ale co s tím nadělám? Zakazovat nechci, lákadlo -pojďte si něco zahrát ne vždy funguje…No, díky mobilní bublině a moru bylo sice skoro hrobové ticho, ale, víte  co….Ještě, že jsme si s pár dětmi zahráli Milostné dopisy…A díky vám, že jste byli prima a nemuseli jsme řešit žádné starosti.

Tak snad za rok a „copa dyby třeba „Budějce“?